Pohled Logana

Chtěl jsem ji odmítnout na místě.

Ale když jsem ji viděl stát tam na schodech, nedokázal jsem to. Nedokázal jsem ta slova vyslovit.

Viděl jsem, že je šťastná, když se na mě podívala. Chtěla jít ke mně. Ale pak spatřila můj chladný pohled a zarazila se.

Bohyně, ta je krásná. Vždycky jsem si myslel, že je hezká a přitažlivá, ale teď, když je mou družkou, je ještě krásnější než dřív. Voněla jako jahody a vodní meloun. Dlouhé hnědé vlasy jí volně splývaly po zádech a její modré oči byly oceánem, ve kterém jsem si přál plavat. Její rty byly dokonalé. Její drobné tělo bylo dokonalé. Každá křivka byla stvořena pro mě. Chtěl jsem se jí jen dotknout.

Zatnul jsem pěsti, abych se ovládl. Leona jsem úplně odstřihl, protože by mě zabil za to, co jsem se chystal udělat. Byl tak šťastný, když jsme ji ucítili. Nechci, aby tohle viděl. S ním se vypořádám později.

Ulevilo se mi, když jí Andrew řekl, aby šla nahoru. Teď, když tu není, budu moci jasně uvažovat.

Poznal jsem, že Andrew nebyl z mého vysvětlení nadšený. Ale ví, že mám pravdu. Ví, že smečka je vždy na prvním místě. A jeho sestra je dítě. Teprve dnes se poprvé proměnila. Nedokáže svou vlčici pořádně ovládat a neumí bojovat ve vlčí podobě. Toulaví vlci by ji použili proti mně a to by smečku zničilo. Potřeboval jsem silnou Lunu. Sienna by byla skvělá Luna. Je silná a laskavá. Naše smečka by z toho, že ji má za Lunu, profitovala.

„Andrewe,“ zavolal jsem na něj, když neodpovídal.

„Kurva,“ zamumlal. „Máš pravdu. Sienna je silná a byla by skvělá Luna. Ale to neznamená, že by moje sestra nemohla zesílit.“

„Neznamená,“ souhlasil jsem. „Ale nemáme čas ji trénovat, dělat ji silnější. Toulaví by ji využili jako přítěž proti mně a smečka by trpěla. Víš, že mám pravdu.“

Přikývl a prohrábl si vlasy rukou.

„Chceš jí to říct hned?“ zeptal se mě.

Přikývl jsem. „Ano. Nemá smysl čekat.“

„Fajn,“ řekl. „Dojdu pro ni.“

Zhluboka jsem se nadechl a snažil se uklidnit. Nesměl jsem se nechat rozptýlit poutem. Jí. Musel jsem to udělat, pro svého otce a pro svou smečku.

Pouto to nepřeetne. Nic ho nepřeetne. Stále ji budu cítit, stále bude mou družkou, ale budu mít volnost učinit Siennu svou Lunou.

„Do prdele!“ uslyšel jsem Andrewa zařvat a okamžitě jsem vyběhl nahoru.

Její vůně tu nahoře byla tak omamná. Nemohl jsem si pomoct a zhluboka ji vdechl.

„Co se stalo?“ zeptal jsem se Andrewa.

Vyšel z jejího pokoje, ale ona s ním nebyla.

„Odešla,“ zavrčel.

Ztuhl jsem a srdce mi začalo bolestivě bít. Odešla. Nejspíš nás slyšela a odešla. Co když se jí něco stalo? To jsem nemohl dopustit. Bez ní bych nemohl žít.

‚Leone?‘ zavolal jsem svého vlka. ‚Cítíš vlčici naší družky? Je v pořádku?‘

‚Ne,‘ zavrčel na mě. ‚Její vlčice trpí. Stáhla se hluboko do mysli družky. Necítím ji.‘

Kurva.

‚Jsi naprostý kretén, Logane,‘ zavrčel Leon. ‚Družka je dokonalá a silná. Budeš litovat toho, cos udělal.‘

Neodpověděl jsem a zatlačil ho do pozadí své mysli. Tohle jsem teď nepotřeboval. Je to zvíře. Reaguje čistě instinktivně. A jeho instinktem je získat svou družku. Já musím být ten, kdo uvažuje racionálně a myslí na naši smečku.

Andrew proběhl kolem mě a zamířil dolů. Popadl bundu a vyběhl hlavním vchodem. Následoval jsem ho jako v mrákotách.

„Dělej, Logane,“ zavrčel. „Sleduj její pach. Kam šla?“

Soustředil jsem se na něj a udělal, co mi řekl. Její pach byl nejsilnější pod oknem její ložnice a pokračoval směrem k lesu.

„Sakra,“ zamumlal Andrew.

Spěchali jsme k lesu a já mu říkal, kudy jít, podle intenzity její vůně. Nebylo těžké ji sledovat, takže to nemohlo být dlouho, co tudy šla.

Najednou její pach prostě zmizel. Už jsem ji necítil. Bylo to, jako by se prostě vypařila. Srdce se mi zastavilo.

„Co se děje?“ zeptal se Andrew.

„Už ji necítím,“ řekl jsem tiše. „Ten pach je úplně pryč.“

„Kurva!“ zařval. „Použila maskovací sprej.“

Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl, abych se uklidnil. Je v pořádku. Cítil bych, kdyby se jí něco stalo.

„Emmo?!“ zakřičel Andrew.

‚Leone?‘ zavolal jsem svého vlka. ‚Vím, že jsi na mě naštvaný, ale potřebuju, aby ses zkusil spojit s její vlčicí. Řekni jí, ať se vrátí.‘

‚Udělám to,‘ zavrčel. ‚Ale ne kvůli tobě. Chci, aby byla družka v bezpečí.‘

„Leon se zkusí spojit s její vlčicí,“ řekl jsem Andrewovi.

„Jestli se jí něco stane, zabiju tě. Alfa nealfa,“ zavrčel na mě.

Byl jediný, kdo mi mohl něco takového říct. Kdyby nebyl mým nejlepším přítelem, už by byl mrtvý.

„Je v pořádku, Andrewe,“ řekl jsem. „Cítil bych, kdyby se jí něco stalo.“

„Co když se rozhodla opustit smečku, co?“ zavrčel. „Stát se toulavou, protože slyšela svého druha, jedinou osobu, která by ji měla bezpodmínečně milovat, říkat, že není dost silná na to, aby byla jeho družkou a Lunou?!“

„To jsem neudělal. Tedy zatím ne,“ ozval se hlas z lesa.

Andrew i já jsme se otočili za zvukem. Emma se opírala o strom. Vydechl jsem vzduch, který jsem zadržoval. Je v pořádku.

Měla na sobě legíny, které mi dovolovaly dokonale vidět její nohy. Její tvář byla ještě krásnější než v domě. Jak je možné, aby se někdo stal během pár minut ještě krásnějším? Musel jsem vynaložit veškerou sílu, abych k ní nešel a neudělal ji svou. Kdybych byl obyčejný vlk a ne Alfa, myslím, že bych to nedokázal.

Andrew se k ní rozběhl a objal ji. Zažárlil jsem. Chtěl jsem to udělat já. Ale věděl jsem, že nemůžu. Musel jsem být silný.

„Bohyně, Emmo,“ křičel Andrew. „Už to nikdy nedělej!“

Neobjala ho zpátky. Odstoupila od něj a podívala se na mě.

„Přišel jsi mě odmítnout, že?“ řekla tiše. „Tak do toho, udělej to. Ať to máme za sebou.“

Andrew a já jsme si vyměnili zmatený pohled. Jak to, že je tak klidná? Tak... silná? Podíval jsem se zpátky na ni a ona na mě zírala se vztyčenou hlavou.

Zhluboka jsem se nadechl a přistoupil k ní blíž. „Víš, proč to musím udělat.“

„Vím,“ přikývla. „Všechno jsem slyšela.“

Přikývl jsem a prohrábl si vlasy. Každá má část na mě křičela, ať to nedělám. Leon se dral do popředí mé mysli, aby viděl svou družku, vrčel a kňučel. Nechtěl jsem to udělat. Chtěl jsem ji. Ale musel jsem. Pro svou smečku.

Zhluboka jsem se nadechl a podíval se jí přímo do jejích nádherných očí.

„Já, Logan Carter, Alfa Smečky Půlměsíce, odmítám tebe, Emmo Parkerová ze Smečky Půlměsíce.“

Cítil jsem, jak mi puká srdce. Leon ve mně vyl a já cítil jeho bolest.

Dívala se přímo na mě a já v jejích očích viděl bolest, ale odmítala ji dát najevo. Většina vlků padá bolestí na kolena. Já jsem chtěl padnout na kolena a drásat si hruď. Ale ona ne. Stála tam se vztyčenou hlavou. Zhluboka se nadechla a zavřela ty své nádherné oči.

„Já, Emma Parkerová ze Smečky Půlměsíce, přijímám tvé odmítnutí.“

Zavřel jsem oči a cítil, jak mi po tváři stékají slzy. Když jsem je otevřel, byla pryč.

Pouto tu stále bylo. Nic se nezměnilo. Cítil jsem k ní stále to samé. Stále jsem ji chtěl. Ale právě jsem si otevřel dveře k tomu, abych se mohl spářit s jinou vlčicí.