***Loganův pohled***

Když jsem v deset dopoledne zastavil u sídla smečky, bylo ticho. Věděl jsem, že jsem to včera posral. V tu chvíli, kdy mi ta slova vyklouzla z úst. V tu chvíli, kdy jsem skrze pouto druha ucítil to naprosté zoufalství, věděl jsem, že jsem to posral. Rozkopl jsem svůj stůl vejpůl, mrštil židlí o knihovnu a pak vyrval dveře z pantů. Bryan se mě nesnažil zastavit. Jen sledoval,