O jejich svatební noci byla místnost plná růží.

Charlotte seděla u postele a upřeně hleděla na svatební fotografie, které s Brysonem pořídili. Dnešek měl být jejich svatební nocí, ale ona později s Brysonem spát nebude.

Někdo stiskl vypínač a všechna světla v okamžiku zhasla. Pokoj se ponořil do naprosté tmy.

Prásk!

Dveře se s kopnutím rozletěly.

Charlotte matně rozeznávala vysokou černou postavu, která se k ní řítila.

V tu chvíli měla Charlotte pocit, jako by ji drtil ledovec, který na ni padal. Chladný, mocný tlak té postavy ji dusil.

„Ach!“

Dvojice silných rukou stiskla Charlottina ramena a obrovská síla ji srazila k zemi...

Charlottě stékaly po tváři slzy a kousala se do rtu tak silně, až to bolelo.

Byla ochotná to pro Brysona udělat!

Stalo se to jen jednou, ale Charlotte úspěšně počala dítě.

O deset měsíců později se ocitla na porodním sále v nemocnici.

Tohle byl termín Charlottina porodu.

Díky nesnesitelné bolesti měla Charlotte pocit, jako by právě prošla peklem a vrátila se zpět. Na základě dohody, kterou uzavřeli před porodem, neměla Charlotte dostat žádný čas na to, aby si dítě, které porodí, prohlédla. Dítě mělo být okamžitě odneseno.

Zaslechla sestru, jak si povídá s jinou sestrou. „Ten chlapeček váží tři kila a je opravdu krásný. Má nádhernou tvářičku a je prostě k pomilování. Nikdy jsem neviděla tak krásné miminko. Je škoda, že ho odnesli hned po narození. Slečna Simmonsová nikdy nebude mít možnost...“

Když si uvědomily, že Charlotte nabyla vědomí, sestra rychle zavřela pusu.

Charlotte se dotkla svého splasklého břicha. Během více než devíti měsíců těhotenství sledovala, jak její břicho den ode dne roste. Nyní ji její krev a maso, které s ní bylo 283 dní, opustilo. Charlotte byla naprosto bezradná.

Však se jí podařilo pomoci Brysonovi tímto dítětem jako formou kompenzace pro někoho jiného. Znamenalo to také, že pomohla Brysonovi vyhnout se vězení, takže její oběť stála za to.

Ale kde byl Bryson?

Když začala Charlotte rodit, Bryson nebyl doma. Do nemocnice ji odvezla sanitka. Hospodyně už Brysonovi volala, aby ho informovala, ale teď, když mu porodila dítě, proč za ní nepřišel do nemocnice?

„Slečno Charlotte!“

Osoba, která vtrhla na pokoj, byl Alfred, majordomus rodiny Simmonsů.

„Co se děje? Proč tak spěcháte?“ zeptala se Charlotte úzkostlivě.

Aby před otcem zatajila pravdu, že ve skutečnosti pomáhá Brysonovi tím, že mu dá dítě, plánovala otci lhát a říct, že dítě po narození zemřelo. Alfred však přišel do nemocnice. Zjistil snad pravdu?

„Slečno Charlotte, panu Simmonsovi se něco stalo a je teď na JIP.“

Charlottě se sevřelo srdce. I přes radu sestry si vytrhla infuzní kanylu z hřbetu ruky a vypotácela se z pokoje.

„Co je s tou pacientkou? Těsně po porodu je namáhavá aktivita zakázána. Musíte si lehnout zpátky do postele.“

„Hej!“

„Pacientko!“

Na jednotce intenzivní péče ležel Walter Simmons na nemocničním lůžku se zavřenýma očima. Jeho tělo bylo plné různých hadiček. Kdyby monitor srdečního tepu neukazoval tlukot jeho srdce, bylo by těžké poznat, že je vůbec naživu.

Otec byl vždy zdravý. Téměř nikdy nebyl nemocný, a přesto teď onemocněl tak vážně, že k udržení života potřeboval ventilátor. Charlotte se při tom pomyšlení rozplakala.

„Alfrede, co se stalo?“

Alfred zaváhal, než nakonec řekl: „Když jste otěhotněla, pan Simmons chtěl předat vedení Simmons Inc. Brysonovi. Bryson a viceprezident Victor Rutherford se však proti panu Simmonsovi spikli. Připravili ho o společnost a vyhrožovali, že pana Simmonse dají k soudu za chybu, kterou udělal před mnoha lety, když se snažil zachránit Simmons Inc. před krizí! Právník panu Simmonsovi řekl, že bude odsouzen nejméně k 15 letům vězení. Pan Simmons se tak rozčílil, že začal zvracet krev. Naštěstí ho zachránili včas...“

Cože?

Charlotte se začala třást. Nemohla tomu uvěřit.

Otec byl na Brysona vždy hodný a ona dokonce porodila dítě cizího muže, aby Brysona zachránila... Jak jim to mohl udělat?

Charlotte roztřeseně vytáhla mobilní telefon a volala Brysonovi stále dokola, ale nikdo to nezvedal.

Zhluboka se nadechla, podepřela své slabé tělo a vyšla z pokoje.

„Slečno Charlotte, prosím, nedělejte nic impulsivního. Kam jdete?“

Charlotte ignorovala Alfredův pokus ji přesvědčit a vypotácela se z JIP.

Nemohla uvěřit, že by muž, kterého čtyři roky milovala, udělal něco takového!

Bryson se k ní v minulosti vždy choval hezky a ona věřila, že pro zradu jejího otce musí mít své důvody.

Musí Brysona vidět a vše si vyříkat!

Alfred se ji už znovu nepokoušel zastavit.

V tuto chvíli byla slečna Charlotte jedinou osobou, která mohla pana Simmonse zachránit.

Pokud Bryson ke slečně Charlotte stále něco cítí, možná nechá pana Simmonse být kvůli ní...

Charlotte bezmocně kráčela chodbou. Omylem vrazila do nějakého muže a upadla.

Charlotte chtěla muži vynadat a říct mu, aby se díval na cestu, ale když se setkala s jeho očima, strachy zmlkla.

Byl to velmi přitažlivý muž s dokonalými rysy a opravdu silnou aurou.

Jeho tmavě hnědé oči vypadaly jako kapky inkoustu ve sněhu. Byly naprosto úchvatné, ale extrémně chladné.

Stačil jediný pohled a Charlotte se už třásla strachy. Cítila se, jako by spadla do ledového jezera. Jeho silná, ledová aura ji zmrazila.

V tu chvíli k muži přistoupil lékař se sklopenou hlavou. „Pane Connore, slečna Larsonová právě porodila chlapečka, ale ztratila příliš mnoho krve. Obávám se, že by mohla...“

Než stihl domluvit, vyděsil ho mužův chladný pohled.

Lékař se už neodvážil vydat ani hlásku a nervózně se na muže díval.

Zdálo se, že celá chodba je plná napětí. Všichni vypadali úzkostlivě.

„Pokud se jí něco stane, půjdete ke dnu s ní.“

Mužův hlas byl hluboký a chladný jako vítr vanoucí z vrcholku zasněžené hory.

Lékaře polil studený pot a rychle odešel.

„Slečno Charlotte, jste v pořádku?“ Alfred přišel Charlottě na pomoc.

„Kdo je ten muž?“ Charlotte zírala na mužovu postavu jako v transu. Už odešel, ale jeho ledová aura byla na chodbě stále přítomna.

„Ten muž! Raději se od něj držte dál...“

Byl to ten nechvalně proslulý pan Connor, kterého by se bál i sám ďábel. Ještě než se panu Simmonsovi cokoli stalo, vyhýbal se jakémukoli kontaktu s panem Connorem. Alfred tajně doufal, že mladá dáma s tím mužem také nebude mít nic společného.

Charlottina mysl dlouho bloudila a byla ztracená v myšlenkách.

Charlotte měla oči jen pro Brysona, takže se na jiného muže nikdy ani nepodívala.

Když však Charlotte uviděla tohoto muže, náhle se vrátila v čase a znovu prožila svou a Brysonovu svatební noc. Měla pocit, jako by na ni ten chladný muž, podobný ďáblu, znovu útočil.

Ta noc se stala Charlottinou noční můrou. Od té doby se Charlottě o té noci neustále zdálo a budila se s křikem...