Charlottě se zachvěly konečky prstů. „Ne! Kvůli tomu tady nejsem. Onemocněl jsi kvůli mně a cítila bych se hrozně, kdyby se ti něco stalo. Proto jsem přišla, abych měla klid v duši a zajistila, že si vezmeš lék.“

„Takže to nakonec vlastně děláš jen sama pro sebe…“ ušklíbl se chladně Zachary.

„Dobře! Dám ti šanci splnit si svůj sen a uklidnit své svědomí, pod podmínkou, že mě jím nakrmíš.“

‚Cože?!‘