„Od této chvíle mě smíš i nadále oslovovat mým jménem,“ odpověděl Zachary a vypadal přitom vznešeně jako bůh.

„Cože?“

Sotiriin pohled se změnil z úzkostného na šokovaný.

Zacharyho chladný, a přesto melodický hlas se k ní zezadu přibližoval čím dál víc. „Myslím, že je od tebe docela důvěrné, když mě takhle oslovuješ.“

Sotiria si tiše zaklela.

Před ní se mihl temný stín. Dlouhonohý Zachary se zastav