„Ano.“ Zacharyho tenké, lákavé rty se pohnuly.

„Pak si nemáme o čem povídat!“ Sotiria měla pocit, jako by jí srdcem projel nůž. Prožívala taková muka, že se jí chvěl i dech.

„Sbohem, pane Connore!“

„Ne! Doufám, že už se nikdy nesetkáme!“

V tu chvíli náhodou projížděl kolem taxík. Zvedla ruku, zastavila ho a pak k němu rychle vykročila.

Zachary, jehož obočí bylo tmavé a souměrné, si zkřížil paže na