Klub začínal ožívat, hudba duněla, světla blikala a lidé proudili dveřmi dovnitř. Vzduchem se linul silný pach cigaret a alkoholu a mnou prostupovalo brnění z basů hudby. Kevin informoval všechny dívky o jejich umístění na pódiích a všechny zdvořile zamávaly, když odcházely.

„Kde chceš mít mě?“ zeptala jsem se, protože mi ještě nebylo přiděleno pódium.

„Ty, má drahá Violence, jsi byla vyžádána ve VIP sekci samotným Lucianem.“

„Ve VIP? Není to obvykle vyhrazeno pro nejzkušenější holky? Pracovala jsem se Stacy jen pár měsíců, a jako, vím, co dělám, ale jsem si jistá, že jedna z ostatních holek by se pro tvé VIP zákazníky hodila mnohem víc.“

„Woah, zpomal, prakticky vidím, jak se ti vaří hlava. Stacy nám už o tvých zkušenostech řekla, ale taky říkala, že jsi na pódiu naprostý zázrak, jako by ses pro to narodila. Jsem si jistý, že Luciano chce poznat svou nejnovější dívku. Pojď, určitě to zvládneš skvěle. Navíc zákazníci tam nahoře dávají nejlepší dýška,“ řekl s mrknutím a nabídl mi rámě, aby mě doprovodil do horního patra.

Dýška by se mi hodila. Ty dva sáčky cukru, co jsem měla za posledních 24 hodin, mi moc neprospívaly a nakonec budu potřebovat peníze na jídlo a záložní plán. Jestli jsem se za posledních pět let něco naučila, tak to, že vždycky musím mít záložní plán. Zpočátku to byly věci jako jiný park nebo lavička na spaní, schované zbytky jídla nebo mentální mapa autobusových linek a měst. Ale od té doby, co mi Stacy dala práci v minulém městě a já okusila, jaké to je mít celkem pěkné místo na spaní, přemýšlím trochu ve větším. Chtěla bych mít stranou dost peněz pro případ, že se budu znovu stěhovat, abych pokryla náklady na další byt, oblečení, hygienické potřeby a jídlo. Však víte, základy.

Ochranka dole hlídala schody vedoucí do VIP sekce. Strážný odepnul lano a kývl, abychom pokračovali nahoru. Změnu atmosféry jsem zaznamenala téměř okamžitě. Hlavní patro bylo teď nacpané, jasné, energické a chaotické. Z blikajících světel a hlučných zákazníků by mě pravděpodobně brzy rozbolela hlava. Horní patro však bylo od zbytku klubu oddělené.

Kevin mi ukázal PIN ke dveřím na vrcholu schodiště, a když je otevřel, bylo to, jako byste vstoupili do úplně jiného světa. Hudba nebyla tak hlasitá, stále výrazná, ale nemuseli jste ji přeřvávat. Osvětlení bylo tlumené, ale stálé, a výzdoba byla z tmavého dřeva, černá, s nádechem zlaté a červené.

Stála jsem vedle Kevina, rozhlížela se po místnosti a oči se mi zastavily na pódiu v zadní části. Bylo dost velké na to, abych se nemusela celou dobu spoléhat na tyč jako v Thrive. Tohle mělo dost místa, abych mohla pohodlně tančit kolem. Věrné tématu, pódium mělo zlatou tyč, červené osvětlení a tmavé dřevo. Udělala jsem krok k němu, připravená vypnout svět a ztratit se v hudbě s příslibem snadných peněz, ale Kevin položil ruku na tu mou dřív, než jsem se mohla pustit jeho paže. Věnovala jsem mu pohled, o kterém jsem doufala, že je zdvořile tázavý, a on se ke mně naklonil, aby mi zašeptal do ucha.

„Šéf tě chtěl poznat, než začneš. Nebuď nervózní.“

Ano, protože to je přesně to, co jsem potřebovala, nebýt nervózní, pomyslela jsem si, když mé oči sklouzly ke stolu napravo od pódia, kam nás teď Kevin vedl. V boxu sedělo šest velkých, dobře oblečených, nebezpečně vyhlížejících mužů a všichni na mě upírali zrak, když jsme se blížili. Byla jsem najednou velmi vděčná za to, jak pevně jsem svírala Kevinovu paži, protože jsem si byla docela jistá, že se mi žaludek poroučí z těla ven zadním vchodem, jen co jsem spatřila muže sedícího na konci boxu. Měl uhlově černé vlasy, po stranách kratší a nahoře o něco delší. Ruce a krk mu pokrývala tetování; byla jsem si jistá, že pokračují i pod tím draze vypadajícím oblekem. Neměla jsem tušení, jak ten oblek nepraská ve švech, jak se napínal přes jeho masivní paže a stehna. Prsty, které bezmyšlenkovitě poklepávaly na sklenici, v níž byla určitě whisky, zdobily zlaté prsteny. Vypadal jako někdo, kdo by pil whisky. Všechno na něm křičelo Alfa samec. Byl nebezpečný a moje hloupá vagína to zřejmě nechápala, protože se okamžitě zahřála, když jsem dokončila skenování jeho těla hodného řeckého boha a setkala se s jeho obsidiánovýma očima.

Ne. Nedělej to. Rychle jsem uhnula pohledem a setkala se s párem pronikavě modrých očí, jako byly ty moje. Muž sedící vedle něj byl stejně vysoký, možná trochu štíhlejší, s rozcuchanými blonďatými vlasy a klukovským úsměvem, díky kterému jsem se cítila o něco klidněji.

Projížďěla jsem pohledem zbytek skupiny a přísahám, že v té zatracené vodě musí něco být. Proč byli všichni tak obrovští? Jak sakra Stacy vyrostla kolem těchhle chlapů a neotěhotněla? Moje vaječníky na mě právě teď křičely, abych se rozmnožovala.

„Kevine,“ řekl muž na konci a jeho oči těkaly z mých na muže, kterého jsem zapomněla, že se stále držím.

„Pane Donatello, dovolte mi představit vám vaši nejnovější dívku. Tahle kráska je Violence.“

Sjel mě pohledem od hlavy k patě a ďábelsky se usmál. Jeho obsidiánové oči mi hleděly přímo do duše.