**Violence**

Říct, že ten muž nahání strach, je slabé slovo. Stacy ho však požádala, aby na mě dohlédl, a hádám, že mít takového chlapa na své straně by mohlo být skutečnou výhodou. Kevin mi pomohl na pódium a já byla víc než připravená tančit.

Něco, co jsem v klubu Thrive zjistila velmi rychle, bylo, že jsem na pódiu tak trochu přirozený talent. Dokázala jsem vytěsnit okolní svět, nasadit si klapky na oči a vnímat hudbu, jako bych byla v místnosti jediná. Přenesla jsem se z tohoto světa, kde jsem byla jen ubohá uprchlice, která nic nemá, do jiného, kde jsem byla mocnou silou svůdné sexuální energie – bohyní noci. Muži by se přede mnou klaněli, aby byli svědky mých kouzel.

Když píseň skončila, zhluboka jsem se nadechla a přejela rukou po chladném kovu tyče. Zavřela jsem oči, zaslechla začátek rytmu další skladby a představovala si, že se měním v plamen a tančím s ohněm, který hořel v mé duši.

Asi po třech hodinách se vrátil Kevin, aby mi oznámil, že je čas na přestávku. Řekl, že jestli chci, můžu jít dolů do šatny a najíst se, ale já si samozřejmě nic nepřinesla a myslím, že on to už věděl.

„No, když pracuješ, máš limit dvou drinků, ale ty jsou na podnik,“ řekl. „Jsi více než vítána zůstat tady nahoře u baru. V mini ledničce je nějaké ovoce, které obvykle používáme do nápojů. Málokdy na něj sáhneme, takže si posluž.“

„Díky,“ zamumlala jsem napůl v rozpacích a spolkla svou hrdost.

Nalila jsem si rum s kolou a nakrájela pomeranč, na který se mi sbíhaly sliny. Rum byl chladivý a osvěžující, když mi stékal hrdlem. Usadila jsem se na jednu ze stoliček a snažila se nevnímat okolní místnost.

„Ahoj, ty jsi Violence, že?“

Zaslechla jsem zprava mužský hlas. Přistoupil blíž a gestem naznačil na sedadlo vedle mě. Vypadal, že je mu něco přes padesát. Dobře stavěný, jako ostatní muži tady nahoře. Ve vodě tu musí být steroidy nebo co. Z dálky byste si mysleli, že má plnou hlavu vlasů, ale zblízka jsem viděla, že je úplně holohlavý. Místo toho mu lebku lemovalo tetování, které se plížilo až do tváře. Krk a ruce měl potetované taky. Vypadal, že by mi mohl zlomit vaz v jediném okamžiku. Ale jeho úsměv byl vřelý, na což jsem nebyla zvyklá. A stejně jako u všech ostatních mužů tady, jeho oblek křičel: Mám prachy. Kurva hodně prachů.

„Nevadí?“ zeptal se a ukázal na stoličku vedle mé.

„Ne, samozřejmě. Prosím,“ řekla jsem a snažila se, aby můj hlas zněl zdvořile.

Což rozhodně nebyl. Neměla jsem ráda nezávaznou konverzaci a mluvení obecně. Proč musel narušovat můj prostor? Ale to jsem říct nehodlala. Potřebovala jsem tuhle práci. A zřejmě i ten pomeranč. Nemohla jsem si pomoct a hltala ho. Příliš jsem si zvykla na poloviční stravovací návyky a teď jsem za to trpěla na dvou sáčcích cukru a nervy nadranc.

„Jsi tam nahoře naprostý sen, drahoušku,“ řekl. „A tvé vystupování mimo pódium taky. Většina holek si nemůže pomoct a paktuje se s chlapy tady nahoře. Hučí nám do uší a snaží se dostat do našich postelí. Ty jsi vítaná změna. Něco na způsob toho, jak by se žena měla chovat.“

„Bez urážky, pane, ale vaše postel nebo peníze, co z vás kapou, jsou mi úplně ukradené. Jsem tu jen proto, abych si vydělala vlastní prachy a snědla svůj pomeranč zdarma.“ Odmlčela jsem se. „A pletete se, jestli si myslíte, že se chovám tak, jak by se kurva dáma chovat měla.“

Do prdele. Prostě to ze mě vyletělo. Slovní zvratky, když jsem se měla usmát a zamknout to do trezoru. Zaklonil hlavu a zasmál se.

„Haha! A taky ostrý jazyk. Hádám, že proto ti říkají Violence, co?“

„Hmm. Něco takového.“

„Existuje snad pro to jméno i jiný důvod?“

Zvedla jsem obočí a upustila poslední slupku pomeranče na talířek.

„Možná ano. Možná ne. Dáma svá tajemství neprozrazuje.“

„No,“ řekl s úšklebkem, „to je možná přesně to, co můj klub hledá.“

Posunul po baru směrem ke mně bílou kartičku. Byla prázdná, až na adresu. Už jsem takové viděla. Podzemní zápasnické kluby. Bylo to už dávno, ale ta znamení jsem znala. Můj otec jeden vlastnil a trénoval mě v boji dřív, než jsem vůbec uměla chodit.

„Kdy?“ zeptala jsem se. To bylo všechno, co jsem potřebovala vědět. Dobré, rychlé peníze. To bylo to, co jsem potřebovala.

„Věděl jsem, že mám pravdu,“ řekl a oči se mu zaleskly. „Viděl jsem ti ten oheň v očích. Pondělky a pátky. Od dvou do pěti ráno.“

„A heslo?“

Ušklíbl se. Testoval mě, jestli vím, jak to chodí. Věděla jsem. Ale nehodlala jsem vysvětlovat jak nebo proč.

„Světluška,“ řekl nakonec.

„Vstupné?“

„Tobě, Violence, zaplatím první kolo. Vyhraj ho a budeš mít dost na druhé a něco ti zbyde i pro tebe. Jen řekni Benjimu na recepci, že to za tebe platí Ronaldo.“

Dopil zbytek drinku a otočil se k odchodu. Ale znovu se zarazil.

„Jo a tohle,“ dodal, vytáhl z peněženky tlustý svazek bankovek a hodil ho na bar. „Dýško. Za to, že jsi dnes večer byla taková krásná dáma na pokoukání.“

Přikývla jsem a usmála se, jak jsem to měla udělat hned na začátku. Sebrala jsem peníze a chtěla si je zastrčit do košíčku korzetu spolu s vizitkou, ale pak jsem uviděla tu částku.

Ty vole.

Muselo tam být aspoň pět set dolarů.

Dneska večer rozhodně sním všechny ty sušenky.

Jestli je Ronaldův klub aspoň trochu jako ten tátův... možná se postavím na vlastní nohy rychleji, než jsem si myslela.