Zbytek směny utekl jako voda a podařilo se mi vydělat hromadu spropitného. Ještě jsem neměla šanci si to spočítat, ale podle toho, jak plné jsem měla košíčky, to víc než stačilo na to, abych tomu mohla říkat ostrý start. Všimla jsem si, že mě Luciano většinu noci sledoval, což k němu stále přitahovalo mou pozornost. Ale hádám, že každý chlap tady nahoře bude zírat na svůdně oblečenou ženu tančící u tyče. Zato jeho kamarád Luca... Ten na mě házel tak přehnaně nadšené pohledy, že to párkrát málem prolomilo masku, kterou jsem měla nasazenou. Měl ten typ nakažlivého úsměvu, který vás nutí usmát se taky. Zpátky v šatně jsem holkám vyprávěla o svém večeru. Candy se zeptala, jestli nepotřebuju hodit domů, ale já zdvořile odmítla a lhala jí přímo do očí, že mám odvoz. Nepotřebuju, aby se ke mně lidi přibližovali. Beru si to, co potřebuju, a nic víc. To je pro všechny ta nejbezpečnější možnost.

Když všechny holky odešly, vklouzla jsem do prostoru s oblečením, abych našla ten outfit, co jsem tu dneska odložila. Zarazila jsem se, když jsem si všimla sekce oblečení, které vypadalo jako běžné nošení. Zvláštní. Bylo nezvyklé, aby klub poskytoval holkám normální oblečení, ale nehodlala jsem zpochybňovat dobrou věc. Ulovila jsem čisté džíny, bílé tričko a černou mikinu s kapucí. Ranní vzduch mě udeřil ve chvíli, kdy jsem vyšla ven. Většina žen by považovala za bezpečnější jít po hlavních silnicích s pouličním osvětlením, ale já to věděla líp. Vedlejší cesty. Uličky. V temnotě noci byly mými přáteli. Zvykla jsem si plížit se v hluboké noci, neviděna. Mé myšlení bylo jednoduché: Když nikdo neví, že tam jsi, jak by tě mohli chytit? Návrat do hotelu mi i se všemi oklikami trval půl hodiny.

Okamžitě jsem zhltla sušenky, které jsem si schovala, a pak začala počítat dýška z noci – skoro dva tisíce dolarů. U všech rohatých. Tolik jsem v klubu Thrive nikdy nevydělala.

Zítra začnu hledat nějaký mizerný byt, doufejme takový, kde berou hotovost. Taky budu muset najít posilovnu, abych otestovala, jak moc jsem v boji zrezivěla. Kondici jsem si v průběhu let udržovala. Ráda jsem cvičila jednou denně, obvykle ve veřejných parcích, protože byly zdarma, ale jestli se mám vrátit do ringu, budu potřebovat pytel – něco, abych do pondělí obnovila svalovou paměť. Dva dny přípravy budou muset stačit. S plány v hlavě jsem stáhla prošívanou deku z postele a udělala si malé hnízdečko na podlaze. Tam jsem se vždycky cítila bezpečněji.

**Luciano**

Většinu noci jsem seděl se svými muži ve VIP sekci. Bylo toho hodně k projednání: nadcházející zásilky, obchody a přesuny. Jakmile byl byznys z krku, zeptal jsem se na jejich rodiny. Rodina pro nás znamenala všechno. Všichni jsme vyrůstali společně, jako bratři. Naši rodiče se k nám chovali jako k sourozencům a to pouto nikdy nevybledlo. Zatímco jsme mluvili, nespouštěl jsem oči z Violence. Snažil jsem se být nenápadný. Luca? Ten ani moc ne. Neskrýval fakt, že nad ní prakticky slintá. Chtěl jsem zůstat, dokud jí neskončí směna, abych jí mohl nabídnout odvoz tam, kde bydlí. Kevinovi se z ní dříve během dne při vyřizování papírů nepodařilo dostat moc osobních informací. Když ji požádal o adresu bydliště, řekla mu, že zatím žádnou nemá. Když se zeptal na motel, ve kterém bude bydlet, řekla, že se ještě neubytovala, ale slíbila, že mu dá vědět, až to udělá.

Teď už by měla být někde ubytovaná. Chtěl jsem vědět, kde to „někde“ je. Chtěl jsem to vidět. Chtěl jsem vědět, kde najdu svého malého andílka. Hodinu před zavíračkou dostal Matteo telefonát. Omluvil se a vzal si to z VIP salónku do mé kanceláře. Když se vrátil, výraz v jeho tváři mi napověděl, že se noc protáhne.

„Šéfe,“ řekl chmurně, „právě jsme dostali zprávu. Poblíž klubu tvé sestry byl spatřen Angelo.“

„Dobrá,“ řekl jsem a vstal, „tak to bychom tam měli radši vyrazit a prověřit to.“

Angelo Salvatore. Číslo jedna na našem seznamu cílů posledních pět let.

Poslal mého otce pod drn. Měli se sejít, aby projednali potenciální spojenectví v obchodu se zbraněmi, ale místo toho ten parchant vpálil mému otci kulku do týla dřív, než si vůbec všiml, že se něco děje. Od té doby nám proklouzává mezi prsty. I když jsem se chtěl ujistit, že se Violence dostala bezpečně domů, musel jsem být nejdřív Don. Dopil jsem zbytek drinku a pokynul svým mužům. Vyrazili jsme ven a připravovali se na osmihodinovou cestu do klubu mé sestry. Možná bych tam mohl o svém malém andílkovi zjistit víc informací. Vzali jsme pár aut, nechali několik mužů s Tonym, aby to tu řídili, zatímco budeme pryč.

Kdybychom mohli získat skutečnou stopu na Angela, šel bych po ní jako ohař. Zasvětil jsem svůj život tomu, abych ho zabil. Mí muži taky. Dona prostě jen tak nezabijete, aniž byste za to zaplatili.

Sledoval bych toho zkurvysyna až do pekelných jam, kdybych musel, jen abych se pomstil za to, co udělal. Byl jako zatracený šváb. Pokaždé, když jsme dostali sebemenší tip, zmizel. Ale jednoho dne... nezmizí.

A až ten den přijde, budu tam čekat.