**Luciano**

„Luciano, hej, brácho, no tak, vstávej!“

Argh, do prdele, ta hlava mě bolí. Kde to sakra jsem? Snažím se promnout si obličej, ale ruce mám těžké. Otevřu oči a chvíli čekám, než si přivyknou na světlo. Mám pocit, jako by mi do ksichtu mířil zkurvenej reflektor.

„No tak, kamaráde, to je ono, probuď se!“

„Luco?“ zasténám a konečně se rozhlédnu směrem, odkud vychází jeho hlas. Dělí nás tlu