Visím tu na špičkách a snažím se trochu zmírnit tu bolest. Vtom uslyším hluk, následovaný Lucianem, kterého vlečou do místnosti. Je svlečený, spoutaný a pověsí ho vedle mě, pak stráže odejdou.

„Luciano, brácho, vstávej,“ zašeptám na něj křiklavě. Ovinu dlaně kolem řetězů, zvednu nohy z podlahy a zhoupnu se, abych do něj lehce kopl.

„No tak, brácho, prober se!“ Po několika dalších minutách zasténá,