**Alina**

Voda už byla vlažná, pára ze zrcadla dávno zmizela, ale já se nepohnula. Můj pohled zůstal upřený na břicho těsně pod hladinou, ploché, nevýrazné, jako vždycky. A přece...

„Jsi tam, Fazolko?“ zašeptala jsem, hlas sotva rozvlnil vzduch. Vyslovit to nahlas působilo jako nebezpečná věc. „Jsi děsivá jako prase... doufám, že to víš. Ale hádám, že teď jsme v tom spolu.“

Rty se mi prohnuly dřív