„Tak tady to je,“ řekl Kieran a ukázal mi dveře. „Budeš bydlet tady. Všechna tvá zavazadla by už měla být uvnitř.“

Vytrhla jsem se z myšlenek, abych se usmála. „Děkuji. Opravdu si toho vážím.“

„A kdybys cokoli potřebovala, jsem hned přes chodbu v tamtom pokoji.“

Byly tam dveře, na které ukázal, a já pohotově přikývla.

...A pak... ticho. Ne docela trapné, ale ani úplně přirozené, přesto se mezi nám