Vystoupili jsme z vozu a já zamířila k předním dveřím v domnění, že Kieran jde vedle mě. Teprve když na mě zavolal, uvědomila jsem si, že je stále u auta.

„Pojď sem na vteřinu,“ řekl a pokynul prstem, abych se vrátila.

Udělala jsem, oč žádal, a on se postavil přede mě s úšklebkem na rtech.

„Doufám, že ti to nebude připadat moc divné,“ řekl a já jen tázavě povytáhla obočí.

Pak mě jemně chytil za ru