Když Sonia viděla, jak se Carl tváří tajemně, vzbudilo to v ní zvědavost. „Nejdřív mi řekni, kam jedeme, a já se rozhodnu, jestli pojedu, nebo ne.“

Carl si bezradně povzdechl. „Sonio, jaké by to bylo překvapení, kdybych ti to řekl?“

Když Sonia viděla jeho ztrpčený výraz, neubránila se hlasitému smíchu.

Právě v tu chvíli vyšel ze dveří Toby a náhodou uviděl muže, který skláněl hlavu a šeptal Sonie něco do ucha. Nevěděl, o čem mluví.

Sonia se smála tak šťastně, oči jí jasně zářily.

Už chtěl nastoupit do auta, ale zastavil se a otočil se, aby na muže a ženu chladně zíral, pohledem studeným jako led.

Od té doby, co se vzali, se takhle nikdy nesmála.

V uších mu znělo její nekonečné sekýrování, samé banality, a pokaždé, když se na něj podívala, její oči vypadaly ostražitě.

Vlastně se mu nelíbilo vidět ji takhle šťastnou; cítil podráždění.

Kdo by byl řekl, že po rozvodu se bude zdát úplně vyměněná; vyzařovalo z ní oslnivé světlo.

Je to všechno kvůli tomu chlapovi? Toby se koutkem úst ušklíbl. Nevěrná žena, která nemá žádnou sebeúctu, mu nestojí za čas!

„Pane?“ Když Tom Brown viděl, že jeho šéf nenastoupil do auta, opatrně na Tobyho zavolal.

Když to Toby uslyšel, odvrátil pohled a nastoupil do vozu. „Zpátky do kanceláře.“

Tom si nebyl jistý, jestli se mu to jen zdálo, ale měl pocit, že jeho šéf zuří a jeho výraz byl tak děsivý...

Sonia právě nastoupila na místo spolujezdce a koutkem oka zahlédla Tobyho odjíždět.

Zatímco se auto rozjíždělo, jen otupěle hleděla na stromy míhající se venku.

Carl viděl v jejích očích smutek a klidně potlačil emoce ve svém vlastním pohledu. „Sonio, na co myslíš?“

Sonia se vzpamatovala a usmála se. „Na nic zvláštního.“

Při pohledu na Carlův profil Sonii napadlo, že jeho rysy jsou výraznější, s poněkud míšeneckým vzhledem.

Toby byl ve škole pověstný svou krásou, ale Carl za ním v ničem nezaostával. Se svými širokými rameny, štíhlým pasem a dlouhýma nohama se mohl rovnat i mezinárodním supermodelům.

„Ehm... proč sis vlastně vybral modeling?“ Sonia si kdysi myslela, že se svými dobrými známkami se vydá na akademickou dráhu.

„No, na začátku jsem měl náhodný konkurz, ale netušil jsem, že po něm vstoupím do modelingového kruhu jen tak.“ Ohlédl se do zrcátka, pohlédl na Soniu a předstíral, že se ptá nenuceně: „Proč? Tobě se modelingový průmysl nelíbí?“

Sonia zavrtěla hlavou a její pohled byl měkký. „To ne. Dokud máš dobrý život a záříš ve svém oboru, je mi to jedno.“

Když to mladík uslyšel, usmál se a plynule zabrzdil. „Jsme tady.“

Před nimi stála dosti starobylá dvoupatrová budova v západním stylu. V proutěném křesle tam seděl starý muž s bílými vlasy a popíjel čaj.

Stařec se otočil a lehce se na ni usmál. „Ahoj, děvče.“

Sonia byla ohromená a nemohla uvěřit, kdo před ní stojí.

Starý muž si povzdechl. „Slyšel jsem o všem, Sonio. Ty chudinko.“

Se zaslzenýma očima se vrhla starci k nohám. „Dědečku! Kde jsi celou tu dobu byl?“

Před šesti lety byly ukradeny finanční prostředky ve společnosti Paradigm Co. a všechny důkazy ukazovaly na jejího otce. Kvůli tomu byl nejen vyloučen z představenstva, ale také poslán za mříže.

Následně její nevlastní matka a nevlastní sestra utekly s penězi, které jim zbyly. To vše dohromady dohnalo jejího otce k tomu, že si vzal život.

Starý muž vysvětloval: „Vyšetřoval jsem tu tehdejší krádež firemních fondů. Zjistil jsem, že to souviselo s Triforce Enterprise; z tvého otce udělali obětního beránka.“

Triforce Enterprise byla největší realitní společnost ve městě. Jejím předsedou byl Titus Gray, který nebyl nikdo jiný než Tinin otec.

Zatímco Sonia přemýšlela, starý muž vytáhl dokument a vložil jí ho do ruky. „Děvče, tohle je 51 % akcií společnosti Paradigm Co. Neptej se mě, jak jsem k nim přišel, ale vím, že tohle teď potřebuješ.“

Když to Sonia slyšela, sevřela rty a tvářila se vážně. „Najdu člověka, který na otce tu vinu hodil, a prokážu jeho nevinu. Dědečku, určitě tě nezklamu.“