V kanceláři Toby rytmicky ťukal ukazováčkem o stůl.

Zdálo se, že na něco čeká.

Asi po dalších pěti minutách se Tom vrátil. „Pane, i když se vyskytly nějaké překážky, nakonec jsem to našel.“

Tobyho víčka se po Tomových slovech pomalu zvedla. „Jaké překážky?“

„Záznamy na Yellow Brick Road byly už dávno přemazány a nebylo snadné najít video z bezpečnostní kamery staré šest let. Ale přišel opravář počítačů a řekl mi, že ho má; tvrdil, že ta autonehoda před šesti lety byla velmi vážná, takže si soubor uložil a přišel mi ho dát, když zjistil, že to video hledám.“

Když Tom domluvil, podíval se opatrně na Tobyho. „Do auta slečny Grayové na videu skutečně narazilo jiné modré auto. Chcete se na to podívat?“

Sonia tehdy řídila modré Audi.

„Ne.“ Toby byl lhostejný a dál uděloval Tomovi pokyny: „Dej mi to a pak tomu člověku řekni, aby nechodil ven a nešířil nesmysly.“

„Rozumím.“

Tom byl u Tobyho mnoho let, takže přirozeně věděl, co tím myslí, kdykoli něco řekl. Toby zjevně neměl v úmyslu tuto záležitost zveřejnit, ani nechtěl, aby jeho bývalá žena šla kvůli tomu do vězení.

Toby zíral na pero ve své ruce, ztracen v myšlenkách.

Po chvíli si vzal kabát a vrátil se do sídla Fullerových.

Sotva dorazil do haly, uslyšel zevnitř jásot a smích.

Jean a Tina si o něčem povídaly a atmosféra byla velmi harmonická. Dokonce i Tyler, který byl obvykle zlobivý a nezbedný, seděl tiše stranou a hrál si s mobilem.

Jean si všimla Tobyho ve dveřích a rychle vstala. „Toby, jsi zpátky!“

Tina také vstala, celá jemná a důstojná.

Toby přikývl a podal kabát sluhovi. „Čemu se tak vesele smějete?“

Tina pohlédla na Jean, našpulila rty a usmála se: „Teta Jean mi vyprávěla historky z doby, kdy jsi byl malý. Zněly velmi zajímavě, takže jsem se nemohla ubránit smíchu.“

Jean předstírala hněv. „Tino, jaká ‚teta Jean‘? Jsi má budoucí snacha, takže bys mi odteď měla říkat ‚mami‘!“

Tina se zarděla a stydlivě se podívala na Tobyho. „Na to je ještě příliš brzy.“

„Jsme všichni rodina, tak se nestyď. Mám pravdu, Toby?“ Jean ty dva záměrně škádlila. Dokonce i Tyler, který byl vedle, do toho ve stejnou chvíli vpadl: „Zdá se, že už jí nemůžu říkat Tino. Budu jí muset říkat švagrová!“

Když to Tina uslyšela, zrudla ještě víc.

Toby si povzdechl. „Mami, přestaň Tinu škádlit. Je velmi citlivá.“

Jean se uchechtla. „Ach, podívejte se na něj, jak už svou budoucí ženu chrání, ještě než se oficiálně přidá k rodině. Dobrá, fajn. Už vás dva nebudu škádlit. Půjdu ven a popovídám si s ostatními dámami.“

Tyler se také vědoucně usmál a dvojsmyslně mrkl. „No, já vám tady taky nebudu dělat křena.“

Když odešli, zůstali jen oni dva.

Tina přistoupila a chytila Tobyho za ruku. Než promluvila, zaváhala. „Toby, táta se mě poslední dobou pořád ptal na tu autonehodu. Řekl jsi mu něco?“

Toby zavrtěl hlavou. „Ne, neřekl.“

„Zdá se, že otec ví, že to mělo něco společného se Soniou, ale já jsem mu to neřekla. To je divné.“ Po odmlce si povzdechla. „Slečně Reedové jsem odpustila a nechci se v té věci dál vrtat.“

„Ty ji nenávidíš?“

„Ne, nenávidím. Je to také politováníhodný člověk. Musela tě velmi milovat, aby udělala takovou šílenou věc.“ Tina byla tak ohleduplná, což bylo pro Tobyho velmi uklidňující.

Toby se dotkl jejích vlasů a s něžným pohledem na ni pohlédl. „Tino, jsi vždycky tak hodná, stejně jako když jsi byla na vysoké. Dodnes si pamatuji, jak ses v dopise zmínila, že jsi jako malá zachránila myšku a dala si ji do postele. A když to tvůj otec uviděl, málem z toho omdlel.“ Když o tom mluvil, koutky úst mu také cukaly. „Jak zajímavé.“

Tinin úsměv zamrzl, ale rychle svůj výraz vyjasnila. „Ach, co to děláš, že vytahuješ minulost? To všechno jsou trapné historky. Mimochodem, slyšela jsem od Tylera, že stará paní Fullerová na tom v poslední době není zdravotně dobře. Mohu ji jít navštívit?“

Při pomyšlení na babiččinu lhostejnost vůči němu Toby chvíli přemýšlel. „Zítra tě tam vezmu.“

„Dobře.“

Když šel nahoru, Tina vytáhla mobil a vytočila číslo. „Jak to jde?“

„Slečno, všechno je zařízeno. Co mám dělat dál?“

„Den před banketem to chci vidět jako hlavní téma na sítích.“

„Rozumím.“