Kolem jedné hodiny odpoledne se Jean vrátila se zakaboněnou tváří.

Tyler hrál hru, a když uviděl matku, ledabyle se zeptal: „Mami, kdo tě tentokrát naštval?“

Jean hodila kabelku na pohovku a vztekle se posadila. „Za všechno může ta zatracená Sonia!“

„Kdo?“ Tyler rychle odložil herní konzoli a přišel k ní. „Mami, tys za ní byla?“

„Proč bych se s ní scházela naschvál? Před časem jsem ji potkala na náměstí s luxusním zbožím. Spikla se s těmi svými dvěma milenci a šikanovali mě. Nevím, co udělali, ale když jsem tam dnes šla s kamarádkami nakupovat, ochranka mě nepustila dovnitř a řekli mi, že jsem na černé listině!“

Jean div nevrzala vzteky zuby, když rozhořčeně pokračovala: „Bylo tam celkem pět nebo šest dalších dam a pustili všechny kromě mě! To je neslýchané! Neviděl jsi, jak se na mě ty ostatní dívaly, jako bych byla nějaký podřadný člověk. Pch! Tak moc tu mrchu Soniu nenávidím!“

Možná proto, že mluvila příliš hlasitě, sešli Toby a Tina společně dolů.

„Co se děje?“

Toby si zapínal knoflíčky na manžetách; v šedomodré košili vypadal velmi elegantně.

Tina byla také pěkně oblečená. Měla na sobě čistě bílou sukni, díky níž vypadala něžně jako lilie.

Jean mu tu záležitost stručně zopakovala.

Toby se mírně zamračil. „Už jsem se s ní rozvedl, neměla bys ji bezdůvodně provokovat.“

Sonia nebyla tak jednoduchá, jak si lidé mysleli. Znal povahu své matky velmi dobře a připomněl jí to jen proto, aby se v budoucnu vyhnula potížím.

Když to Jean uslyšela, ještě více se rozrušila a ohrnula rty. „To ona si začala, jasné?“

Odmlčela se. Když viděla, že se ti dva chystají odejít, rychle se podívala na Tinu a s úsměvem se zeptala: „Tino, kam jdete?“

Tina se lehce usmála. „Slyšela jsem, že stará paní Fullerová onemocněla, tak jsem ji chtěla navštívit.“

Jean obrátila oči v sloup. „No a co, že je nemocná? Proč ji vůbec navštěvovat? Tím myslím...“

„Mami.“ Toby ji přerušil hlubokým pohledem, zjevně nespokojený. „Je to moje babička.“

Jean věděla, že její syn nemá rád, když o Rose mluví špatně, a tak se neodvážila dál mluvit a místo toho se odmítavě zasmála. „Tak se oba brzy vraťte. Řeknu služebné, aby udělala Tininu oblíbenou polévku na posilněnou.“

Tina jí poděkovala a vyšla s Tobym ven.

Koneckonců, Sonia byla jediná, kdo se o Rose staral, a během let si s ní vybudovala silný vztah.

Ačkoli měla Tina srdce jejího vnuka, nemohla se rovnat pozici, kterou měla v jejím srdci Sonia.

Toby si evidentně všiml babiččina chladného odstupu od Tiny, jakmile dorazili.

Znal důvod, ale přesto Tinu přivedl.

Nešlo o nic jiného, než aby se Tina se starou paní sblížila. Koneckonců, Tina byla jeho budoucí žena.

„Babičko, tady jsou nějaké doplňky stravy, které jsem pro tebe speciálně připravila. Prosím, přijmi je.“ Tina se chovala jako znalá dáma, jako by každý její pohyb byl navržen k dokonalosti.

Stará paní ležela na boku na lenošce a její výraz byl nečitelný. „Je příliš brzy na to, abys mi říkala ‚babičko‘, a budeš mi tak říkat až po svatbě. Navíc jsem stará a slabá, takže se neodvažuji pít jen tak něco darovaného cizími lidmi. Měla bys to vzít zpátky.“

Tina byla trochu v rozpacích, kousala se do rtu a dívala se na muže vedle sebe, jako by volala o pomoc.

Když to Toby viděl, pomohl jí. „Babičko, to je od Tiny laskavé gesto.“

Rose byla koneckonců někdo, kdo si v životě prošel mnohým. Jednou se na Tinu podívala a okamžitě věděla, co si myslí. „Nu, je vskutku pozorná – až do té míry, že vystrnadila mou vnučku.“