Natalie si mě měřila se zdviženým obočím a přitom bubnovala prsty o sebe. Samozřejmě jsem pochopila, co se mi snaží naznačit.
„Částečně máš pravdu. Skutečně jsem se s někým vyspala, ale nebyl to Justin.“
Při zmínce Justinova jména mě zaplavil odpor.
Uf! Byla jsem opravdu slepá, že jsem se zamilovala do tak odporného muže!
„Cože? Ty jsi to dělala s jiným chlapem? Co se přesně stalo?“
Natalie na mě zírala, oči jí lezly z důlků, zjevně šokovaná mou předchozí poznámkou.
Když jsem viděla její reakci, řekla jsem jí o tom, jak jsem včera v noci, když jsem se vrátila do našeho manželského domu, přistihla Justina a Mabel v posteli.
„Cože? Justin skutečně udělal takovou opovrženíhodnou věc? To je ale hajzl!“
Když si Natalie vyslechla mé vysvětlení, rozzuřila se stejně jako já a začala na Justina dštít síru.
„Ach ano. A co ta dnešní svatba? Dnes ses přece měla vdávat!“
Když si na to vzpomněla, podívala se na mě s úzkostí.
„Svatba je zrušená,“ odpověděla jsem mírně.
Ale i když jsem pronesla těch pár slov, stále jsem měla v živé paměti tu trýznivou bolest, kterou jsem v tu chvíli cítila.
Na tuhle svatbu jsem se těšila dlouhá léta a osobně jsem zařizovala každý detail. Vložila jsem do toho všechen svůj čas a úsilí, ale všechno to bylo k ničemu!
„Jsem unavená, Natalie, chtěla bych si odpočinout.“
Ačkoli se mi dělalo zle pokaždé, když mi Justin přišel na mysl, byl to stále muž, kterého jsem celých sedm let milovala. Bylo by tedy lží tvrdit, že mě to nechalo zcela chladnou.
Teď se chci jen pořádně vyspat a zapomenout na něj. Až se probudím, budu prostě předstírat, že v mém životě nikdy neexistoval!
Natalie věděla, že mě to bolí, a tak beze slova odešla.
Nevěděla jsem, jak dlouho jsem spala, ale když jsem se probrala, uslyšela jsem v obývacím pokoji hluk a něco, co znělo jako Justinův hlas.
Zdálo se, že se s ním Natalie hádá.
Jakmile jsem otevřela dveře ložnice, okamžitě jsem zahlédla Justina sedícího na pohovce v obývacím pokoji. Natalie měla naopak ve tváři výraz zuřivosti.
„Anno,“ zavolal Justin spěšně, jakmile mě spatřil.
„Co tady děláte, pane Xenakisi? Nejste tu vítán!“
Potlačila jsem nutkání vrhnout se k němu a žádat vysvětlení, proč mě zradil, a záměrně jsem nasadila odměřený výraz.
„Anno, ohledně toho včerejšího incidentu...“
Justin vstal a kráčel ke mně s provinilým pohledem.
„Proč? Chceš mi popsat, jak sis včera v noci vášnivě užíval s mou nejlepší kamarádkou, a to přímo před mou kamarádkou?“
Můj hlas byl zabarvený výsměchem a hněv ve mně se dral na povrch.
Byl to přece jen někdo, koho jsem kdysi hluboce milovala, takže to pořád bolelo, když jsem si vzpomněla na jeho podvod a zradu.
„Vím, že za ten včerejší incident můžu já, Anno. Ale my se s Mabel opravdu milujeme. Já...“
Než stihl větu dokončit, přerušila jsem ho. „To stačí! Mezi námi je konec, takže mi nemusíš nic vysvětlovat, Justine Xenakisi! Neříkal jsi snad, že jsem tě do svatby donutila? Teď ti říkám, že jsi svobodný člověk!“
To on mě podvedl, vyspal se s mou nejlepší kamarádkou a dokonce s ní čeká dítě! A přesto mi teď tvrdí, že se milují! Jaká ironie! Jestli se milují, za co mě tedy považoval těch posledních sedm let?