„Řekni, co mám teď dělat, Natalie?“

Zírala jsem z okna do prázdna se ztraceným výrazem v očích.

Po celá ta léta byl Justin mým vším a můj život se točil kolem něj. Ale teď mi nezbylo nic. Měla jsem pocit, jako bych ztratila veškerou motivaci, a neměla jsem ani ponětí, co bych mohla dělat, aby to ještě mělo nějaký smysl.

„Byl to jen obyčejný parchant, Anno. Vlastně je dobře, že jsi jeho pravou tvář odhalila teď. Bylo by mnohem horší, kdybys to zjistila až po svatbě.“

Natalie se posadila vedle mě a konejšivě mě objala. Celou tu dobu jsem v jejích očích viděla smutek.

„Ale tak strašně to bolí...“

S těmi slovy jsem Natalii pevně objala. Slzy mi v posledních dnech už dávno vyschly, ale ta bolest ve mně prostě nechtěla odejít.

„Anno, jednoho dne na toho hajzla určitě zapomeneš. A co víc, určitě si najdeš někoho tisíckrát lepšího, než je on! Pak bude litovat, že tě ztratil,“ prohlásila Natalie a dívala se mi přímo do očí.

Alespoň že mi teď dělá společnost dobrá kamarádka. Kdyby mě neutěšovala a nepovzbuzovala, opravdu nevím, jestli bych to zvládla až sem.

„Obleč se a namaluj se. Dneska půjdeme nakupovat, naordinujeme ti nákupní terapii. Chci, abys na toho šmejda Justina Xenakise od zítřka zapomněla!“

Natalie mě vytáhla z postele a donutila mě obléknout se a vyparádit.

Pak jsme vyrazily do nedalekého nákupního centra a zamířily do oddělení pro ženy.

Jelikož jsem už dříve slyšela, že tohle konkrétní nákupní centrum vlastní Justinova firma, instinktivně jsem chtěla vycouvat. Běda, Natalie mě držela jako klíště.

Věděla jsem, že mi chce pomoci se přes něj přenést, a tak jsem navzdory odporu, který jsem v sobě cítila, neodešla.

Pokračovaly jsme v prohlídce dámského oddělení. Zanedlouho měla Natalie ruce plné svých dnešních úlovků. Já jsem si naproti tomu nekoupila nic, protože jsem opravdu neměla náladu na nakupování.

Zničeho nic jsem opodál zahlédla dvojici – byli to Justin a Mabel. Projel mnou osten bolesti a já se rychle otočila a tahala Natalii pryč ve snaze odejít.

„Proč mě taháš, Anno? Ještě jsem tady neskončila.“

Natalie ty dva lidi poblíž neviděla, takže ji mé podivné chování trochu rozladilo.

„Pojďme jinam, Natalie. Už tady nechci být.“

Otočila jsem se k těm dvěma, co mířili mým směrem, zády, protože jsem nechtěla, aby si mě všimli.

Natalie se zamračila a zmateně si mě prohlížela, možná ji má náhlá změna postoje zmátla.

Zrovna když se chystala něco říct, ti dva mě zpozorovali.

„Anno, jaká náhoda, že na tebe narážíme zrovna tady! Nečekala jsem, že se z rozchodu vzpamatuješ tak rychle. Uběhlo jen pár dní, a ty už máš náladu na nakupování.“

Vzduch proťal Mabelin výsměšný hlas.

Byla jsem zasažena na nejcitlivějším místě a nepopiratelně mě to sklíčilo. Nicméně před nimi bych to nikdy nedala najevo, protože za to nestáli!

Když Natalie uviděla Justina a Mabel, konečně pochopila, proč jsem se ji snažila odtáhnout pryč.

Okamžitě se postavila přede mě a zaštítila mě vlastním tělem.

„Ale, zrovna jsem přemýšlela, kdo to je, a ona se z toho vyklubala rozvracečka rodin, která už pár let ničí cizí vztah. Takže, jaký je to pocit, být rozvracečka rodin?“