Po dlouhé chvíli se mé vzlyky změnily v popotahování. Teprve pak jsem si stáhla přikrývku z hlavy. Opřela jsem se o čelo postele a bezmyšlenkovitě zírala na to, co mělo být mou večeří.

Zanedlouho dorazil Michael. V okamžiku, kdy jeho zrak spočinul na spoušti v pokoji, svraštil obočí a rázně vykročil ke mně.

„Co se tady stalo?“

„Nic. Rozlila jsem večeři.“

Odpověděla jsem klidně, s očima stále upřen