Michael se na mě mlčky podíval a pak stánkaři zaplatil.

Řekla jsem, že ho pozvu, ale nakonec to byl on, kdo zval mě. *Cítím se jako pitomec...*

„Příště tě pozvu já! Slibuju!“ vyhrkla jsem a táhla Michaela k nedalekému stolu.

Když jsem to udělala, podíval se na mě s opovržením.

Koneckonců se štítil bakterií, takže celé to místo pro něj bylo spíš psychologickou výzvou.

„Sedni si. Není to špinavé.“ Z