„Pche!“

Julianin chladný úšklebek přiměl Jaydena vzhlédnout.

Vypadala tak dobře, i když se takhle ušklíbla.

Juliana se na něj dívala s výsměchem: „Poslala tě sem Selene, že?“

Jayden to nepopřel: „Udělal jsem to, protože jsi mě milovala tři roky a nechci, aby sis vzala šílence. Navíc Selene o tebe má strach a přesvědčila mě, abych tě přijal, pokud půjdeš se mnou.“

Juliana ty jeho kecy nechtěla poslouchat. Zvedla oči a podívala se na něj pevně a lhostejně: „Jaydene, ta Juliana, která tě milovala, včera zemřela.“

Jayden byl ohromen chladem a odhodláním v jejích očích.

Juliana se na něj dříve dívala s náklonností a opatrnou snahou se zavděčit, ne s takovou chladnou lhostejností jako teď.

Zdálo se, že už ho opravdu nemiluje.

Juliana zvedla zrak: „Teď je Juliana paní Leachová a osoba, kterou v tomto životě miluje, bude pouze Benson.“

Jayden byl rozrušený a lehce si odfrkl: „Jill, tohle není poprvé, co si se mnou hraješ na kočku a myš. Už jsi to říkala dřív, když sis někoho našla.“

Ale pokaždé svého milence opustila, aniž by Jayden řekl jediné slovo, stačilo, když se na ni podíval, nebo se k ní dokonce jen otočil zády.

Dlouho ho milovala víc než svůj život.

Jak by ho mohla přestat milovat ze dne na den? Juliana musí jen dělat drahoty.

Juliana se neobtěžovala s tímto domýšlivcem dál ztrácet čas nesmysly.

Jayden viděl, že se otáčí k odchodu, a spěšně zakřičel: „Juliano, ty se mnou opravdu nejdeš? Hodláš si vzít Bensona, toho šíleného muže s jepičím životem?“

Juliana zůstala stát, aniž by se ohlédla: „Jsem teď paní Leachová. Přestaň o mém manželovi mluvit ošklivě, nebo se rozzlobím.“

Starý pan Leach jednal rychle. Už včera využil svých zvláštní práv, aby získal oddací list Juliany a Bensona bez jejich přítomnosti.

Jayden se na ni rozzlobil: „Kvůli těm třem letům tvých citů ke mně tě odvedu, i kdybych si měl znepřátelit rodinu Leachových. Udělal jsem dost. Protože trváš na svatbě s tím šíleným chlápkem, co brzy natáhne brka, nechoď mě pak prosit!“

Po těch slovech se otočil k odchodu i on.

Juliana se otočila a řekla: „Počkej.“

Jayden se usmál, když se k ní otáčel: „Jill, ještě není pozdě jít se mnou.“

Juliana k němu přistoupila a vzhlédla k němu.

Jaydenovi se rozbušilo srdce, když se jí zadíval do očí zářících jako hvězdy.

Plesk!

Jayden v omámení dostal od Juliany takovou facku, až se mu hlava otočila na stranu.

Juliana řekla chladným hlasem: „To je za Julianu, které jsi ublížil.“

Jayden v šoku vzhlédl.

Plesk!

Sotva zvedl hlavu, druhá strana jeho tváře schytala od Juliany další tvrdou ránu.

Jayden byl po úderu znovu jako v mrákotách a celá tvář mu znecitlivěla.

Juliana máchla rukou, která ji bolela, a řekla ještě chladnějším hlasem: „Tohle je za mého manžela.“

Benson byl v šoku, že ho... znovu bránila.

Byla to první žena, která se ho kdy zastala!

Jayden vzhlédl rozzlobeně: „Juliano...“

Juliana už se otočila a chladně poručila ochrance: „Vypusťte psa.“

Jayden zuřil, protože ji laskavě přišel odvést, ale dostal dvě tvrdé facky.

Jayden zuřil, protože ji laskavě přišel odvést, ale dostal dvě tvrdé facky.

Zařval na Julianina záda: „Juliano, nevíš, co je pro tebe dobré! Řekl jsem, že ti dám šanci, a ty si pořád chceš vzít toho šílence...“

„Haf! Haf!“