Benson se na ni podíval a lehce se usmál: „Dobrá.“

Juliana byla trochu v rozpacích a šla se nahoru osprchovat a převléknout.

Když sešla dolů, snídaně už byla na stole a starý pan Leach s Bensonem na ni čekali.

Juliana se posadila a řekla: „Dobré ráno, dědečku.“

Starý pan Leach se na ni díval a byl s ní čím dál spokojenější. S láskyplným výrazem se usmál: „Připravil jsem všechny dárky pro tvůj návrat domů, podívej se, co ještě chybí.“

Včera dostala oddací list a bylo by slušné, kdyby dnes navštívila dům svých rodičů.

Juliana se napila mléka a odpověděla: „To stačí. Děkuji, dědečku.“

Starý pan Leach řekl: „Teď už jsme rodina, nemusíš být tak zdvořilá. Mimochodem, na jihu města se draží pozemek. Řekni otci, ať tomu věnuje větší pozornost, protože už jsem to zařídil.“

Měl tím na mysli, že o pozemku na jihu města už bylo rozhodnuto ve prospěch Lewis Group.

Juliana k němu vzhlédla: „Dědečku, Jermainovi pomáhat nemusíš. Kromě toho si Lewis Group projekt toho pozemku na jihu města nemůže dovolit.“

Ačkoli Juliana neudělala nic záslužného, studovala velmi pilně, aby upoutala Jermainovu pozornost a získala Jaydenovo uznání.

Proto měla o firmě určitý přehled.

Plán pro ten pozemek na jihu města byl tak obrovský, že Lewis Group neměla dost peněz, aby do něj investovala.

Starý pan Leach se na Julianu překvapeně podíval a pak řekl: „Juliano, Lewis Group patří i tobě, nenechávej ji ostatním.“

Juliana se mírně zarazila a pomyslela na křehké vztahy v rodině Lewisových a na skutečnost, že teď zoufale potřebuje peníze a moc.

Navíc Lewis Group byla společnost, kterou Julianina matka vybudovala z ničeho společně s Jermainem.

Nemohla to všechno nechat Jermainovi, ani nemohla zničit tvrdou práci své matky.

Při odchodu požádala Juliana Bensona o léky, které bral, protože je chtěla vzít do laboratoře.

Juliana se nenechala odvézt Philipem, ale odřídila si to zpátky do domu Lewisových sama.

Když vešla do dveří, uviděla Selene sedět na gauči, která se při pohledu na ni postavila.

Selene ji s radostným výrazem přivítala. Když viděla, že to Julianě sluší i bez make-upu, zarazila se a pak se usmála: „Jill, konečně jsi zpátky. Jsi v pořádku? Neublížil ti Benson?“

Selene si Julianu změřila od hlavy k patě a snažila se na jejím těle najít stopy zranění.

Kromě modřin na Julianiných pažích a krku však nikde žádná zranění nebyla, natož zlomená ruka nebo noha.

Juliana pohlédla na zklamání v její tváři, s úsměvem povytáhla obočí a řekla: „Jsi zklamaná, že nejsem zraněná?“

Selene s úsměvem na tváři odpověděla: „Jak by to bylo možné? Je dobře, že jsi v pořádku. Měla jsem o tebe takový strach, že jsem dvě noci nespala. Podívej, mám pod očima kruhy.“

Juliana na ni pohlédla: „Jak ošklivé.“

Úsměv na Selenině tváři zamrzl. Žádná žena neslyší ráda, že je ošklivá.

Trochu stydlivě sklonila hlavu: „To nevadí, hlavně když Jaydenovi nevadí, že jsem ošklivá.“

Juliana se podívala na Selene, jak se záměrně dotýká diamantového prstenu na prsteníčku levé ruky, lehce povytáhla obočí, předstírala, že to nevidí, a posadila se rovně na pohovku.

Selene se posadila naproti Julianě a dál si hrála s diamantovým prstenem na levé ruce: „Jill, Jayden mě požádal o ruku. Tohle je ten diamantový prsten, který mi koupil. Stál 200 000 dolarů.“

Včera vzal Jayden Selene koupit diamantový prsten a květiny jako žádost o ruku poté, co dostal injekci.

Juliana na ni povytáhla obočí: „A?“

Selene se předváděla.

Nevinně a s očekáváním se podívala na Julianu: „Jsi vdaná a Jaydena už milovat nemůžeš, takže můžeš mně a Jaydenovi požehnat?“

Juliana se na ni podívala a lehce povytáhla obočí: „No, přeji ti neplodnost a hodně dětí.“