Selene sklonila hlavu a oči jí zrudly. „Promiň, je to všechno moje chyba. Nezlob se, Jill.“

Jermaine se rozzuřil ještě víc a obořil se na Suzanne: „Proč jsi nechala Selene omluvit se, aniž by ses jí na cokoliv zeptala? Co jsi to za matku?“

Suzanne se jemně usmála: „Je správné, aby mladší sestra ustoupila té starší. A kromě toho, jak by mohla Jill udělat něco špatného?“

Sešla dolů a s láskyplným úsměvem pohlédla na Julianu: „Jill, neboj se, maminka se za tebe postaví a nedovolí jim, aby ti ubližovali.“

Juliana vzhlédla k Suzanne; nebyla sice nijak zvlášť krásná, ale přesto měla své kouzlo.

Suzanne se však nemohla rovnat Julianině matce a neměla ani třetinu její krásy.

Ale byla to právě tato žena, kdo ukradl Jermaina Julianině matce a zaujal její místo v rodině.

Suzanne trochu znejistěla, když se na ni Juliana podívala, a otočila hlavu, aby vynadala Selene: „Selene, proč zase ubližuješ Jill? Kolikrát jsem ti říkala, abys jí ustoupila? Proč neposloucháš?“

Selene se svěšenou hlavou plakala: „Ustupuju. Ustoupím Jill. Nic nechci.“

Když Jermaine viděl svou dceru plakat, trhalo mu to srdce. Hněval se čím dál víc: „Proč by měla Selene ustupovat Julianě? Juliana ji určitě zase šikanovala.“

Jayden vstal, aby se zastal Selene, a rozzlobeně řekl: „Juliana zakázala Selene, aby se se mnou zasnoubila, a chtěla po ní, aby se místo ní provdala do rodiny Leachových.“

„Selene nesouhlasila a ona ji donutila kleknout. Dokonce mě skopla na zem. Snaží se Selene vyšachovat.“

Selene s pláčem zavrtěla hlavou: „Takhle to není. Není to Jillina chyba. Já jsem ta, kdo je ochotný přenechat Jaydena Jill a provdat se místo ní za Bensona Leache. Tati, neobviňuj Jill.“

Jermaine se po těchto slovech jen rozzuřil: „Jak se opovažuješ žádat Selene, aby si vzala Bensona místo tebe? Posíláš ji na smrt! Jsi vůbec sestra?“

S těmi slovy Jermaine zvedl ruku, aby Julianě vlepil facku.

Julianin výraz ztvrdl a chystala se bránit, když vtom Suzanne, která stála vedle ní, rychle chytila Jermaina za ruku: „Jermaine, mluv slušně. Nedovolím ti, abys Jill uhodil.“

Jermaine dával průchod svému hněvu: „Tolik let Selene přenechávala Julianě svůj pokoj, své hračky a málem i svého přítele. A teď Juliana žádá Selene, aby zemřela. Má vůbec srdce? Chová se ještě jako sestra?“

Suzanne stiskla jeho ruku pevněji, aby mu zabránila Julianu udeřit: „To je v pořádku. My jsme Jill ublížili a já souhlasím, aby Selene šla k Leachovým.“

Řekla hrdinsky: „Ty se nemůžeš dívat, jak jde Selene na smrt. Já se zase nemohu dívat, jak jde na smrt Jill. Obě jsou to mé dcery. Pokud se jedna musí obětovat, ať je to Selene.“

Když to Juliana uslyšela, zvedla oči, chladně se na Suzanne podívala a ledovým hlasem pronesla: „Moje matka je už mrtvá. Suzanne, ty, milenka, chceš být mou matkou? Běž si nejdřív lehnout na hřbitov.“

Juliana dříve Suzanne také nenáviděla, ale brzy ji dojala její „dobrota“.

Důvodem bylo, že Suzanne Julianě ve všem vyhověla.

Když Juliana nechtěla jít do školy, Suzanne ji omluvila a vzala ji ven hrát si.

Když Juliana něco chtěla, Suzanne jí to koupila.

Juliana nemusela cvičit na klavír ani tancovat. Mohla chodit za školu, prát se, dělat potíže a vydržovat si chlapce na hraní...

Sečteno a podtrženo, Suzanne Julianu bezpodmínečně podporovala ve všem, co chtěla dělat, a když se něco zvrtlo, pomohla jí z toho ven.

Taková „dobrota“ ji měla zničit rozmazlováním!

Suzanne udělala z Juliany budižkničemu, a přesto jí byla Juliana vděčná