Ti dva byli celý den divně a otravně milí. Ráno to dokonce dotáhli tak daleko, že sjeli Cindy a její gorily, a po zbytek dne se motali kolem, dokud nebyl čas odjet do Rudého měsíce, kam se dokonce pokusili vetřít taky, ale podařilo se mi dostatečně dupnout si na to, aby mě nechali na pokoji. Napsala jsem Aleishe a řekla jí, ať se dnes sejdeme na jiném místě. Když jsem včera projížděla městem, všimla jsem si na jejich území úžasné horské stěny a hned jsem se rozhodla, že na ni vylezeme. Aleishu přivezl její druh Tommy, a jakmile se ujistil, že budeme v pořádku, odjel.

„Takže, co se dneska učíme? Prosím, řekni mi, že to jsou nějaký ty hustý věci s nožema.“

„Kdepak, holčičko, dneska lezeme na tohle.“ Ukážu za sebe na tu kurevsky strmou horu.

Aleisha se rozesměje, tak moc, až se v předklonu musí opřít o kolena. Setře si zbloudilou slzu a přestane, až když uvidí můj smrtelně vážný výraz.

„Děláš si srandu, že jo?“

„Vůbec ne. Bude to zábava!“

„Tohle je tvoje představa… zábavy? Jak se tímhle vůbec něco naučím? Kdy budu muset slézat horu, abych někomu zachránila život?“

Pokrčím rameny. „Jde o výdrž v tvé lidské podobě. Nebudeš se moct vždycky přeměnit; musíš tuhle formu zocelit stejně jako tu vlčí.“

„Ughhhhhh. Dobře, ale potom jdeme na mléčný koktejl, platí?“

„Cokoliv řekneš. Jdeme.“

Výstup není hrozný, alespoň ne pro mě. Aleisha se ale, i se svým vlkem, potí jako vrata od chlíva.

„Víš, člověk by si myslel, že když jsi dcera alfy, vycvičil by tě trochu líp než takhle.“ Hravě ji popichuju, abych ji povzbudila ke zdolání posledních pár metrů k vrcholu.

„On mě cvičil, ne mučil!“

„No tak, ten výhled je odtud skvělý, zmeškáš západ slunce!“

Ještě chvíli maká, a když je na dosah, chytím ji za ruku a vytáhnu ji nahoru.

„Páni.“

„Hezký, že?“ Podám jí láhev vody a posadíme se na okraj hory.

„Hele, jak to, že tvoje motorka už je na vrcholu?“

„Zaparkovala jsem tady nahoře a slezla dolů ti naproti jako rozcvičku.“

„To je směšná rozcvička.“

„Hmm, možná.“

„A přinesla jsi druhou helmu?“ Zazubí se.

„Jo. Myslela jsem, že by ses možná chtěla svézt?“

Zaječí a povalí mě do trávy, na které už sedíme. Třese mými rameny jako šílená ženská. „Panebože, ANO ANO ANO! Bratři by mě na motorku NIKDY nepustili!“

„Ou… ehm… tak to možná není dobrý nápad?“

„Pffft! To je ten nejlepší nápad! Odvez mě do západu slunce, zlato!“

Směju se jejímu nadšení a zvedám se, abych vzala náhradní helmu.

„Pojď sem, nasadím ti to. Nemám sice náhradní kůži, ale stejně nemám v plánu nechat tě spadnout.“

Jakmile jí nasadím helmu, popadnu kožené kalhoty, které jsem si předtím sundala, a natáhnu je zpátky, vyměním tepláky za boty a bundu dám Alieshe, pro jistotu. Obkročím motorku a natáhnu ruku, aby mohla nasednout.

„V helmách máme mikrofony, takže mi můžeš říct, kdybys chtěla zpomalit nebo zastavit. Nakláněj se, když se nakláním já, drž se mě, a když budu brzdit, dej ruku sem na nádrž, aby ses stabilizovala a nenarazila do mě. Jasný?“

„Jasný!“ Nadskočí na sedadle a obejme mě rukama. Motorka nastartuje s hlubokým duněním a slyším ji přes mikrofon trochu vypísknout.

Vezmu ji na pár koleček kolem města a pak mě naviguje směrem k bistru, kde zastavujeme na koktejly. Sedíme venku u roztomilého malého piknikového stolu stranou a usrkáváme naše drinky.

„Hele, neměla bys už být zpátky u své smečky na večeři?“ zeptá se mě Aleisha.

„Ne, dneska ne, Jenny mi dala večer volno. Ty se musíš vrátit brzo?“

Dlouze si povzdechne. „Asi jo. Můj druh a bratři nejspíš vyšlou armádu.“ Zasměju se a dopiju zbytek koktejlu, než ho hodím do koše.

„Tak dobrá, dostaneme princeznu domů.“

**Xavier**

Neměli jsme absolutně žádné štěstí při hledání naší družky, přestože jsme pátrali celou minulou noc a znovu dnes. Kluci začínali být zase neklidní a beznadějní, a co udělali? Rozhodli se utopit v kundách. Zkurvení idioti. Alespoň Haiden z poloviny dostal rozum. Od té doby, co včera zachytil její pach, se rozhodl skončit s těmi sračkami s vlčicemi a znovu čekat na naši družku. Ale Noah a Levi? Zkurvení idioti. Jelikož se máma a táta už dávno odstěhovali z domu smečky do svého soukromého domu, organizace a příprava večeře zbyla na nás. Samozřejmě jsem tím pověřil nějaké omegy. Obvykle jíme v naší soukromé jídelně, zatímco zbytek smečky, co tu bydlí, zůstává v jídelně v prvním patře. Takže si představte mé překvapení, když vejdu do naší jídelny a najdu ji prázdnou. Jídlo čekalo na stole, ale nikde nikdo. Vím, kde jsou dva z mých bratrů, ale Haiden, Tommy a má sestra Aleisha? Kde k čertu jsou? Pošlu Haidenovi myšlenkové spojení.

„Čau, kde jsi?“

„Dole v baru.“

Obrátím oči v sloup. Jasně, opíjí se. Užírá se ve svém žalu.

Jako dalšího spojím Tommyho.

„Kde jsi ty a moje sestra?“

„Jsem venku před vchodem, čekám, až se vrátí z tréninku.“

„Nemělo to skončit už asi před půl hodinou?“

„Jo, spojila se se mnou a říkala, že se stavují na koktejly. Ale měla by být brzy doma.“

Zamračím se nad tím. Moje sestra ví, co si myslím o tom, když se toulá sama. Určitě ale nebudu jíst sám, takže zamířím dolů, abych počkal s Tommym a mohl jí vyčinit. Ozve se nezaměnitelné dunění motorky a s Tommym si vyměníme vědoucí pohled.

„Ona je na motorce?“ zeptám se.

„To ať se kurva neopováží,“ procedí Tommy.

**Toto dílo, Bohyně podsvětí od Sheridan Hartin, je výhradním duševním vlastnictvím legálně smluveným s NovelSnack. Jakákoli reprodukce, distribuce nebo nahrávání mimo NovelFlow, AnyStories, NovelaGo a Readink je neoprávněné a představuje porušení autorských práv.**