„Mohu?“ zeptá se Envy tiše, když se postaví vedle mě, a já víc než rád předám to nevrlé malé štěně. Vezme si ho na hruď, jednou rukou mu podpírá zadek, zatímco druhou má na jeho zádech, a odnáší ho do obýváku. Následuji ji, jako by to ani nebyla otázka. Chci být tam, kde je ona, vždycky. Když si sedne na starou, ošoupanou koženou pohovku, opře si ho o koleno tváří ke mně, drží ho pod bradou a lehc