Kluci mě vedli po eskalátorech do místnosti, cestou toho moc nevysvětlovali, ale když vstoupím a uvidím chrličku ležérně sedící na židli, zatímco na další kňučí nějaký muž, mám ještě víc otázek. Slzy mu stékají po staré tváři a ruce v klíně se mu třesou, když se na ně dívá. Teprve když vzhlédne, začnu panikařit.

„Marius?“

„Envy?“ řekne zmateně. Prohlíží si mě od hlavy k patě, než jeho zrak spočine