Místnost je zalitá měkkým, zlatavým světlem. Krb tiše plápolá, plameny jemně praskají. Všechno tady působí očarovaně, staře, ale teple, jako by nad námi bděla samotná hora. Když se za námi zavřou dveře, rozhostí se ticho. Layah se vedle mě naježí, než se zhmotní zpátky do mě, aby si pro dnešní noc odpočinula jako jeden celek.

Chvíli tam stojíme, jen dýcháme. Xavier se pohne první, sundá si kabát a