„Noahu. Xaviere,“ vydechla jsem. „Jděte.“

Xavier udělal krok ke mně, oči divoké, po kůži se mu mihotalo zlaté světlo.

„Nemůžeš to držet sama!“

„Nejsem sama,“ řekla jsem a hlas se mi zlomil. „Layah a já to zvládneme. Teď jděte!“

Čelist se mu zatnula, ale poslechl. Protože mi věřil. Protože mě miloval. Xavier se přeměnil a Maddox vyrazil vpřed s řevem, stín a plamen obalily jeho elegantní, mocnou fo