S rukou malého chlapce v mé a s druhou na Layahině srsti mezi námi vytryskla moc. Vzduchem zahučelo jasně modré světlo jako živoucí tlukot srdce, pulzující směrem ven hlubokým, ozvěnou se nesoucím chvěním. Nebyla to jen magie. Byla to paměť. Pokrevní linie. Osud. Rezonance, která se světa jen nedotkla, ona ho rozpoznala. Nárokovala si ho. Země pod námi ztichla. Bouře se zastavila uprostřed řevu. Č