Pomalu jsem se nadechl, cítil jsem známý tah magie vzdouvající se za mýma očima, její váhu, bolest, žár. Když jsem natáhl ruku a jemně položil dlaň na Seřino čelo, spojení zapadlo na místo jako pulz. Svět zmizel. Prohnalo se mnou tisíc střepů vzpomínek najednou, hlasy, barvy, útržky života, který už pominul. *Pokoj osvětlený svíčkami. Žena klečící vedle umírajícího muže, tisknoucí rozechvělou ruku