Chodby podsvětního hradu se táhly jako žíly obsidiánu a slabě pulzovaly oním hlubokým hukotem prastaré moci, který mi vždy připadal jako domov. Macey kráčela po mém boku a její boty tiše klapaly o kamennou podlahu. Vzduch měl v sobě to slabé teplo, jaké sálá z řek magmatu tekoucích hluboko pod námi. Prošli jsme velkou síní, mihotavé světlo z dušecích pochodní se jí lesklo ve vlasech a poprvé za ce