Vchodové dveře za ní s cvaknutím zapadnou s definitivností, která domem projede jako tenká, chladná čepel.

Čekám nahoře na schodech, paže zkřížené na hrudi, zábradlí mě studí do kloubů prstů a poslouchám tichý ústup jejích kroků na chodníku, to, jak příliš rychle mizí do nočního vzduchu.

Je tam zima.

Větší zima, než na jakou se oblékla.

Pořád ji vidím – tenký propínací svetr těsně obepínající její