Dveře studia se za mnou s tichým klapnutím zavírají a ten zvuk se nese prázdným chodníkem, těžké klíče mi kloužou z ruky do kapsy mikiny, zatímco vycházím do noci a chladný vzduch oplachuje mou rozhořelou kůži jako vlna, na kterou jsem ani nevěděla, že čekám.

Je pozdě.

Později, než by mělo být, mám-li být upřímná.

Popotáhnu si tašku výš na rameno a zakroužím krkem, abych ze sebe setřásla poslední