Vůně slaniny a kávy plní kuchyň, hustá a teplá, vvíjí se do koutů domu způsobem, který působí skoro až příliš důvěrně, příliš snadno, jako svalová paměť, která mě provádí pohyby dřív, než mám šanci o tom příliš přemýšlet.

Přehodím další kousek na rostoucí hromadu na talíři u sporáku, tuk prskáním protestuje, a sáhnu po kartonu vajec, aniž by mě o to někdo musel žádat, aniž by někdo musel ukazovat,