Ve vteřině, kdy se za mnou těžké dveře auly zavřou, už to v sobě neudržím.

Vydám ze sebe vypísknutí, napůl smích, napůl úlevu, rozhodím rukama nad hlavu a zatočím se v plném kruhu na popraskaném chodníku venku, pro jednou je mi jedno, kdo se dívá, je mi jedno všechno kromě té čisté, bezhlavé radosti, která mě zaplavuje.

Dokázala jsem to.

Vytancovala jsem si duši.

Dala jsem jim všechno.

A nezvorala