Jízda probíhá mlčky.

Je to ten druh ticha, které se ani tak neusadí, jako spíš bzučí pod kůží, živý drát vedoucí těsně pod povrchem, kvůli kterému každý pohyb jejího těla, každý roztřesený dech, který se snaží potlačit, působí hlasitěji, těžčeji.

Svírám volant pevněji, než bych měl, klouby mi pod tím náporem bělají, čelist mám zatnutou tak, až mám pocit, že mi prasknou zuby.

Koutkem oka ji vidím.