Vteřinu poté, co ti chlapi zmizí v uličce, vteřinu poté, co nebezpečí technicky pomine, se k ní otočím zpátky – a ten vztek, ta zuřivost, ten adrenalin, co jsem v sobě sotva držel pohromadě, se konečně utrhne ze řetězu.

Stojí tam, malá a roztřesená, snaží se vypadat statečněji, než se cítí, a něco na tom – něco na ní – způsobí, že ten vztek udeří ještě tvrději.

„Co sis sakra myslela?“ štěknu a udě