Zip na bundě se mi zasekne v půlce, protože samozřejmě, že se zasekne.

Několik vteřin s ním zápasím a tiše si u toho brblám, než to vzdám a tu věc si přetáhnu přes hlavu, přičemž obětuju vlasy statické elektřině.

Aspoň se hýbu. To se počítá.

Dům kolem mě působí až příliš tiše – je to ten druh těžkého ticha, které existuje jen tehdy, když jste opravdu, skutečně sami. Žádné cinkání nádobí z kuchyně,