Jdu za ní.

Tentokrát ne potichu.

Boty dopadají na podlahu tvrději, než je nutné. Aby mě slyšela. Aby věděla, že má někoho v zádech. Abych se ujistil, že to neusnadní někomu horšímu.

Neotáčí se.

Jen kráčí dál, teď už pomaleji, ramena pod mikinou ztuhlá, uvolněné prameny vlasů se jí chvějí v průvanu z pootevřených dveří.

Vklouzne do sportovní haly – samé duté stěny, ostrá stropní světla a všudypříto