Bouře už byla zlá, když jsem před pár minutami vyšel z domu.

Jen jsem si neuvědomil, o kolik se zhoršila, dokud jsme se skutečně nepohybovali po chodníku.

Nebo se o to nesnažili.

Déšť ani tak nepadá, jako spíš řeže — studené, tvrdé pláty, které působí jako malé nože táhnoucí se po jakékoli kůži, která je natolik hloupá, že zůstala odhalená.

Vítr naráží tvrdě, neúprosně, strká do mě, jako by se mě