Bezcílně projíždím telefonem a světlo obrazovky v temné místnosti obelévá mou tvář bledou září.

Upozornění, zprávy, hloupé titulky.

Nic důležitého.

Nic skutečného.

Podívám se stranou.

A zarazím se.

Penny je schoulená na vzdáleném konci pohovky, kolena pevně přitažená k hrudi, tvář uvolněná ve spánku.

Deka, kterou jsem přes ni přehodil, z ní napůl sklouzla a její odhalené nohy jsou natažené vedle m