První věc, která mi vytane na mysli, když se probudím, je to těžké, hluboké ticho –

ne ten normální druh klidu, který přichází s brzkým ránem, ale ten hustý, zatížený druh, jenž působí zaslouženě poté, co se chaos konečně vyčerpal.

Chvíli jen ležím, teplo deky mě balí do kokonu a matná vzpomínka na bouři se otírá o okraj mých myšlenek.

Snažím se to poskládat dohromady –

řev větru, jasný bílý záble