Když se probudím, je to pomalé a těžké, jako bych snila pod vodou. Tělo mám jako teplé těsto, měkké a vytahané ze všeho toho chození, smíchu a adrenalinu z minulé noci. Mrkám na strop, malátná, mozek v mlze a pomalý jako sirup – pak si uvědomím, že něco je… špatně.

Je tu příliš ticho.

Příliš světlo.

Příliš pozdě.

Vystřelím do sedu, srdce mi vynechá úder, a mikina, kterou mám na sobě, se kolem mě p