Stropní ventilátor se nad mou postelí otáčí pomalu, pomalu, pomalu. Očima sleduji každou lopatku v jejím líném kroužení, jako by opisovaly myšlenky, které si v hlavě nedokážu uspořádat. Pozdní dopolední slunce se vkrádá skrz žaluzie v proužcích přes zeď, teplé a nehybné.

Měla bych se pohnout. Měla bych vstát. Možná napsat Mile. Možná si znovu projít poznámky ke zkoušce nebo začít vybírat něco na s