Eric se směje tak moc, až mu málem vyšplíchne pití. Jsme zapadlí v rohovém boxu malého baru, který páchne smaženou cibulí a levnou whisky, přesně v tom typu podniku, kde jsme strašili během opušťáků. Připadá mi to jako v jiném životě, a možná to tak i je.

„Takže trčíme v tom bohem zapomenutým kaňonu uprostřed ničeho,“ vypráví Eric mezi záchvaty sípotu, „a Murphy na to: ‚Zkusíme to přes hřeben, ať