Jízda domů je tichá.

Příliš tichá.

Sedí na sedadle spolujezdce, schoulená do sebe, jednu ruku má přehozenou přes tělo, jako by se snažila udržet všechno uvnitř. Občas slyším, jak popotáhne, ale nemluví. Já taky ne. Musím se ovládnout, než řeknu něco špatně. Jsem teď příliš naštvaný na to, abych mluvil – příliš naštvaný na Tylera, na toho, kdo na ni sakra vztáhl ruku, a na sebe, že jsem tam nebyl d