Pokoj 216.

Chodba venku je teď tichá – až přízračně. Už žádné kroky. Žádné tlumené šeptání na sesterně. Jen tiché bzučení zářivek a tlumený hukot přístrojů za dveřmi. Je těsně po jedné ráno. Nemocnice se stáhla do sebe jako spící zvíře.

Před pokojem stojím příliš dlouho.

Na kartě na dveřích stojí její jméno. *Penelope Valesová.* Čtu ho dvakrát. Jako by to snad mohlo zmírnit tu neskutečnost.

Nakone