Běžím za ním, boty mi křupou na omrzlém štěrku.

„Ashere,“ volám. „Prosím, zpomal. Jeden tvůj krok je jako pět mých.“

Neodpovídá, ale jeho tempo se zmírní právě tolik, abych ho dohonila, a zády kabátu se otře o mou paži. Oči upírá před sebe, čelist ostře zaťatou napětím.

Za mnou se ozve šoupání rychlejších kroků.

„Penny, počkej.“

Otočím se. Tyler mě dobíhá, dech se mu v chladu sráží v mlhu a vypadá