Jízda zpátky do chaty je tichá. Penny si vedle mě tiše pobrukuje, oči upřené na ubíhající stromy, a já vím, že se snaží obrousit hrany toho, co se právě stalo.

Ale já jsem pořád naštvaný.

Ne proto, že ti chlapi zkusili vyvolat rvačku – sakra, to je teď už prakticky rutina. Vždycky se někdo najde. V baru. V posilovně. Nějaký kluk, co mu ego přerostlo přes hlavu. Nebo hůř – skuteční nepřátelé, co se